Mery
Takže, tohle je naše Merynka. No, ona vlastně není naše, Mery patří výcvikovému středisku vodících psů v Praze, ale my ji máme moooc rádi, jako kdyby byla naše vlastní.
Merynku jsme dostali asi na 3 měsících a teď už je to veliká slečna,která pomáhá zjednodušovat život jedné nevidomé dívce.
Mery jsme měli doma asi 10 měsíců. Je to poměrně krátká doba, ale my jsme toho stihly spolu zažít víc než dost.
V létě 2006 jsem jako každej rok odjela na tábor. Po dvou tejdnech si naši pro mě přijeli,ale nebyli to jen mamka a taťka.... V zádu na sedačce našeho auta seděla malá černá kulička, která vystrašeně pozorovala svět okolo sebe svýma krásnýma tmavě hnědýma kukadlama.
Měla jsem z ní ohromnou radost, protože jsem si psa už dlouho přála. Asi o rok dřív nám umřel náš miláček rodiny Majk a tak jsem byla hrozně šťastná, že zas bude v naší rodině ňákej čtvernohej chlupáč :-)
Okamžitě jsem se s ní přivítala, ale to už mi naši začali vysvětlovat, že není naše, že jí máme jen na výcvik.. V tu chvíli jsem jim moc nevěřila a mazlila jsem se s tou černou chlupatinou... Ale cestou domů my to naši zas začali vysvětlovat a to už mi bylo jasný, že to není sranda.
Mery jsme měli mít asi rok, tak jsem si říkala, že je to ještě hodně času... A tak jsme se spolu velice skamarádily :-)
Pak ale přišel den, kdy zavolali ze střediska v Praze, že potřebují Mery ne výcvik. To už mi došlo, že to zas tak dlouhá doba nebyla a že se jí nechci jen tak vzdát.. Pořád jsem si říkala, že je to vlastně pro dobrou věc, že Mery jednou bude někomu pomáhat a ten někdo nám za to bude hrozně vděčnej, ale Mery jsem měla hrozně moc ráda a vůbec jsem jí nechtěla dát pryč.
V sobotu před naším rozloučením jsme u nás potkali nevidomého pána v doprovodu vodícího psa Zikyho. Dali jsme se s ním do řeči a on nám začal vyprávět, jak mu Ziky změnil život a jak mu hrozně pomáhá. Už dávno jsem věděla, že psi dokážou hodně pomoct zrakově, ale i tělesně postiženým, ale teď, když jsem měla tu možnost to slyšet od pána, který nevidí a jeho pes mu v životě tak pomáhá, tak jsem se na to začala koukat z úplně jiné stránky. Najednou jsem se začala těšit na další den a už jsem chtěla Mery odevzdat. Od té doby jsem se hrozně moc těšila na to až se jednou dovím, že Mery je něčí společnicí a, že se někomu snaží pomoct v životě překonávat překážky.
A teď jsem se konečně dočkala.. Mery se stala společnicí 19-ti leté dívčiny a já doufám, že budou skvělé kamarádky a že jí Mery bude ve všem pomáhat :-)
Co dodat, prostě a jednoduše nikdy nebudu litovat toho, že jsme si ji vzali..Na moji Merynku nikdy nezapomenu ( a to nejen kvůli všem rozkousaným věcem ), ale hlavně proto, že tahle malá chlupatina vnesla do naší rodiny hodně radosti a všem byla nejlepší kamarádkou a my už jen doufáme, že také bude tou nejlepší kamarádkou svoji nové paničky :-)
Hodně štěstí Vám oběma :-)
Zaujala vás naše Merynka a chtěli by jste si pořídit taky takové malé štěstí..??
Mrkněte se do rubriky středisko výcviku vodících psů a dozvíte se mnohem víc...